MENU

Simona Zábržová

  • Vlastní podnikání versus korporace

    Na LinkedIn mě inspiroval jeden muž, který zvažuje, zda odejít z jedné korporace do jiné korporace, nebo jít na volnou nohu. V korporaci shledává jistotu, ve vlastním podnikání zase výzvu a kus svého srdce. Rozhoduje se mezi rozumem a intuicí.

  • Striptýz strachu

    Volala mi kamarádka a řekla mi: „Dala jsem ven dost upřímný článek a teď se bojím negativních komentářů.“ Tak jí říkám, že jestli si za ním opravdu stojí a cítí to tak, není potřeba se bát, protože v každé společnosti nebo firmě existuje vždy 3–5% lidí, kteří nebudou mít vaše názory, službu nebo myšlenky rádi. To je fakt. Těmto lidem nic nevysvětlíte. Mají svoje chápání světa a mají na to plné právo. Takže proč ztrácet čas přemýšlením, zda její poselství chápou, nebo ne.

  • Vědomý život

    Co to znamená být vědomý nebo-li probuzený? Je to životní cesta, která vychází z otevřenosti srdce k sobě i druhým. Respektujete sami sebe i druhé. Žijete tady a teď. Nepotřebujete se srovnávat, nemáte předsudky a posloucháte své vnitřní vedení.

  • Iluze vlastnictví

    Na svém sezení jsem měla ženu, která je závislá na nakupování. Má velmi bohatého manžela a nedokáže si pomoct. Přišla ke mně proto, že se i po letech, co má už všechno co chtěla, si přijde prázdná a nenaplněná. Ptala jsem se jí, jak moc je bohatá. Řekla mi, že obrovsky, a že pořád nerozumí tomu, proč se necítí celistvá. Svůj smutek přepíjí alkoholem. Tak jsem se jí zeptala jinak: Spočítejte všechny své věci, které za peníze nelze koupit a dělají vás bohatou. Asi pět minut mlčela a pak řekla, že děti, ale hned doplnila, že jen když... a asi milion podmínek. Proč se tedy člověk jako tato dáma necítí celistvě?

  • Intuice versus rozum

    Mám za sebou 200+ odkoučovaných hodin a aktuálně několik stálých klientů, kteří vyhořeli, trpí depresemi, panickými ataky, ztrátou sami sebe nebo se cítí ve svém světě osaměle. Nejčastějším tématem všech setkání bývá jeden hlavní jmenovatel: Dobrý den, Simono, já nevím, kde mám začít, asi jsem blázen...

  • Adventní kalendář štěstí

    Stejně jako většina pracujících lidí, i já jsem v období před Vánoci často poslouchala ze všech stran: Mysli na sebe a víc odpočívej. Na jedné straně mě to pohladilo po duši od každého, kdo si dal práci s tím, mi tuhle pro mě tehdy vzdálenou realitu připomenout, na druhou stranu jsem nad tím vždy mávla rukou. V hlavě mi v té době běželo: „Jak jako víc odpočívej? Řídím retailovou firmu, jejíž zisk tvoří z 30% Vánoce. Proč to pořád všichni nechápou, že teď prostě musím zabrat?“ Přišla jsem si hrozně sama. Ve svém kolotoči, kterému nikdo nerozumí.

  • Kolik stojí vyhořet?

    Syndrom vyhoření poprvé popsal v roce 1974 americký psychoanalytik Herbert Freudenberger. V květnu 2019 ho nově zařadila Světová zdravotnická organizace v Mezinárodní klasifikaci nemoci mezi duševní nemoci. Jak funguje vyhoření v praxi? Jak se sebediagnostikovat?

  • Jak být sám sebou?

    Nikdo se nás neptá, jestli jsme na zrychlenou dobu moderních technologií připraveni. Prostě se to děje. Technický pokrok nezastavíme. Každý den vzniká tisíce nových startupů, které se snaží zjednodušit náš život a naše fungování. Naše touhy už přestávají být naše. Jsou z velké části řízeny daty, na které byly často unikátně vymyšlené algoritmy, které mají za úkol najít tu nejlepší věc pro naše touhy, pro naše pohodlí. Během pěti let se celosvětově očekává prodej 50 miliard zařízení, které budou připojeny k 5G síti. Internet věcí. Chytrých věcí ovládajících naše touhy.

  • Psychospirituální krize

    Na začátek si pojďme říct českou statistiku duševního zdraví. Každý pátý Čech prodělá jednou za rok nějaký symptom duševní nemoci. Spousta těchto lidí si myslí, že prožívá něco, co v normálním přijetí společnosti není normální. Depersonalizace osobnosti, absolutní ztráta sám sebe, znovuhledání hodnot, přerovnání priorit a další. Vždy, když o tom mluvím se svými blízkými, dostáváme se k tomu, že potřebují pocit přijetí. Že potřebují potvrdit, že to se jim děje jen normální. Ano, je. Proč by to normální nebylo?

  • Rovnováha duše

    Sim, ty v poslední době jen kveteš. Slýchávám teď poslední dobou podobné reakce na mou vnitřní transformaci. Je pravdou, že se jako žena cítím nejvíc ukotvená sama v sobě, jak jsem kdy byla. To ale neznamená, že jsem vyhrála. Cesta za rovnováhou je náročný proces. Je to boj ega, duše, těla v době přeinformované a způsobu života, ve kterém nás navádí konzumní způsob života do pekla, protože pak zapomínáme na to podstatné. A tak začneme hledat záchranu všude kolem sebe. Napřed si ale potřebujeme uvědomit, co naši rovnováhu narušuje.