Iluze vlastnictví

Všechno, co vlastníme, je pouhou iluzí. Pokud vám to přijde jako kontroverzní názor, pojďme si ho vysvětlit na reálném příkladě. Boty DIOR. Předtím než jsem si je koupila, byly to jen nějaké boty ve výloze. Přiřadila jsem jim důraz marketingově silným brandem DIOR. Po koupi se stali bohatší o „moje“ boty DIOR. A jelikož jsem jim chtěla dát výraznou jedinečnost, přidala jsem k nim další slovo: „moje oblíbené boty DIOR“. Vytvořila jsem si k nim vztah, který je velmi pomíjivý. V momentě, kdy je ztratím nebo o ně přijdu, ve mně nastane panika. Pokud mám k věcem tento postoj, stavím se automaticky do strachu čili nesvobody. A z nesvobody vzniká spousta nepříjemných stavů mezi nimiž dominuje pocit (často nevědomé) připoutanosti. Jednoduše řečeno, moje hodnota stojí na hodnotě z vnějšího světa.

 

Všechno co mám, je jen v mé správě pro užívání

Jak tedy fungovat v rovnováze v materiálním světě? Nahlížejte na věci jako na něco, co máte pouze ve správě a jste zodpovědní za jejich harmonické užívání. Nelpět na nich, vyjadřovat za ně pokoru a vděčnost, ale pokusit se odpoutat od jejich hodnoty. Ta je totiž pomíjivá. Jeden den mají boty hodnotu 30 tisíc, za 2 roky nošení asi 4 tisíce. Hodnota tedy klesá a lidem, kteří jsou na tom závislí se opakuje chtíč mít zase svou hodnotu v něčem materiálním jiném.

 

Co určuje, jakou mají věci hodnotu?

Veškerá hodnota věcí na zemi je dána tím, že jí někdo její hodnotu dal. Věříme, že konkrétní věc má tu a tu hodnotu. Navíc se na idealizaci podílejí i média, která výrobkům či službám připisují větší hodnotu a důležitost, než doopravdy mají. Ve skutečnosti nám nepatří nic. Jsme jen správci našeho jmění. Přemýšlejte, proč nám nepřijde divné, že jsme ochotni dát za čaj 110 Kč ve Starbucks, a stejně tak si ho rádi dáme zdarma ve vlaku. Iluze vlastnictví souvisí se sebehodnotou a touhou. A to je třeba jeden z důvodů, proč v posledních letech aktivně vznikají komunity.

 

Proč vznikají komunity?

Komunity vznikají z předávkování možností. Celá západní civilizace trpí syndromem nedostatek nedostatku. A když máte něčeho moc, začněte se v tom ztrácet. Pokud nejste sami v sobě v rovnováze a jste přehlceni nabídkou, perfektně na vás fungují marketingové triky, které například zaručují, že vaše vlasy bez šamponu z oleje z divoké růže nebudou nikdy zdravé. Jenže vaše vlasy byly zdravé doteď a šampon za 69 Kč z drogerie vám kvalitu vlasů nezlepší. A tak mají někteří lidé potřebu jít do skupiny lidí (komunity), kde se bezpečně mohou poradit o tom, jaký šampon používat. Jen běda, když potom narazí na jinou skupinu, která kromě organických šamponů žádné jiné neuznává. Vznik komunit je dvousečná zbraň. Na jedné straně nám ukazuje, jaké lidi mají zájmy, usnadňuje kreativcům, jak na tyto skupiny cílit a jak s nimi marketingově pracovat, na druhé straně vzniká z tohoto „kolektivního nevědomí“ samostatné náboženství s vlastními pravidly hry.

 

Přirozený marketplace

Doba se vyvíjí, nejen pomocí technologií, ale i naše mysl nezůstává pozadu. Když to pozoruji, jaké vzorce se vrací, vidím v některých trend udržitelné budoucnosti. V historii běžně fungovalo, že pokud jste měli něčeho přebytek, dali jste to ostatním. Pak to na pár stovek let fungovalo tak, že pokud jste něčeho měli moc, prostě jste to „navíc“ vyhodili. Nedávno mě potěšilo, že v mém domě vznikl přirozený marketplace. Paní, která se stěhovala nechala u schránek v krabici věci, které nevyužije. Vznikla tam tedy pěkná sbírka kvalitní ekologické drogerie. Nikdo ji pořádně neznal, bydlela tu jen chvíli, ale tohle gesto potěšilo zejména paní z nultého patra, která by si nic podobného za svůj důchod nikdy pořídit nemohla.

 

Ohleduplnost, sdílení a hodnoty uvnitř sebe

Vraťme se tedy na začátek. K paní, která miluje nakupování. A pojďme si zvědomit, že naše hodnota není dlouhodobě udržitelná, pokud je založena jen na materialismu. Samozřejmě, peníze jsou prostředek pro život, ale i když se zeptáte velmi bohatých lidí, kdy byly nejšťastnější, velmi rádi vzpomínají na studentská léta, kdy neměli nic. Hodnoty sami v sobě, sdílení věcí a ohleduplnost k Matce Zemi. Mít aspoň jednu z těchto hodnot, paní ke mně vůbec chodit nemusí...