MENU

Simona Zábržová

Úvodní strana » Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření

Podle psychologů trpí syndromem vyhoření pět procent obyvatel naší země. Mezi nejohroženější skupiny patří povolání jako jsou vrcholoví manažeři, lékaři, učitelé, policisté a novináři. Já jsem si tímto nepříjemným stavem prošla dvakrát. Vždy, když jsem se snažila pracovat na 200% a potlačovat sama sebe na úkor práce.

Oba dva stavy měly podobný, ale přesto jiný průběh. Přestože vše souvisí se vším, jednou to bylo více fyzického rázu, po druhé psychického.  Milovala jsem svou práci a zapomínala na sebe. Bylo mi jedno, kolik je hodin, jestli je víkend nebo týden, a jestli něco cítím nebo ne. Byla jsem zavalena myšlenkami nonstop a stejně jako mě to nabíjelo, tak mě to i vybíjelo, protože na nějakou relaxaci nebyl čas. A když mi někdo řekl, ať zpomalím, obvykle jsem ještě zrychlila. Simona Bushman fotka.jpg

Začalo to postupně, jenže jsem to nevnímala. Nevěděla jsem, že když se mi motá hlava, je to teprve začátek toho, co přijde. O vyhoření se v té době ještě tolik nemluvilo a už vůbec jsem si nedokázala připustit, že to se to může stát i mě. A pak se to stalo. Opakované záněty močového ústrojí, migrény, omdlévání, pocit, že nemám žádnou energii. Pak jsem se přejídala, pak jsem zase neměla hlad a nejhorší bylo, když jsem nemohla ani spát. Dostávala jsem se z toho 4 měsíce. Úplně jsem se zastavila a stála na místě. Měla jsem pocit, že mě život nechce pustit dál. Že se v tom plácám a nevím, kudy kam, a že jsem úplně ztratila sama sebe. 

Začala jsem chodit k psychoterapeutovi. Půl roku jsem tam docházela 1x týdně na dvě hodiny a hledala cestu ven. Našla jsem ji. Za pár měsíců jsem byla zase fit a nastoupila do jiné práce. Jenže jsem se dostatečně nepoučila. Myslela jsem si, že to co umím a vím, mě ochrání před budoucností. Nestalo se. Moje ego bojovalo s mou intuicí, a tak se mi to stalo po druhé a ještě v horším. Byly dny, kdy jsem nechtěla ani žít. Výčitky, deprese, úzkosti, panické ataky, arytmie srdce, bolest hlavy, závratě. Mix všech emocí, který vás potká bez varování, kdykoliv a kdekoliv.   

Antidepresiva uznávám až jako poslední krok, když už jste vyzkoušeli úplně všechno, včetně terapií. Mám za to, že tyto stavy se dají zvládnout bez pilulek (protože jsme si je vyvolali sami), jen se na nich musí intenzivně pracovat. Opět jsem si naordinovala terapie a tentokrát k tomu přidala spoustu dalších věcí, jako například workshopy, knihy, videa, meditační sezení, skupinová sezení. Od té doby se tomuto tématu aktivně věnuji. V pomoci druhým jsem nešla sama sebe. Mám za sebou 300+ hodin praxe, založila jsem projekt Soulmio, který se věnuje prevenci duševního zdraví, o psychických stavech píšu blog a aktivně pomáhám svým klientům projít tímto složitým životním obdobím. 

{"ln":"1","id":"34","link":"terapie","name":"Kouč, Terapeut","target":"_blank","content":"Více o tom, jak sezení se mnou vypadá v praxi, ","type":"object"}naleznete zde.