Co mají všichni lidé, kteří ke mně chodí společné je fakt, že se necítí celistvě: „Víte Simono, já jsem vždycky věděla, co chci, jak toho dosáhnu a kam mám v životě jít. A teď tu sedím rozstřelená na všechny strany a čekám, že mě navedete. Jsem v tom sama, vůbec se nemůžu najít a už to trvá několik měsíců. Jsem blázen?“

Blázen rozhodně ne. Nikdo tu není od toho, aby hodnotil život někoho jiného. Tohle je pro mě vlastně ideální klient. Člověk, který si dovolil si zvědomit, že se ve své kůži necítí dobře a najde vnitřní sílu se někomu otevřít, popovídat si a najít směr, ve kterém znovunalezne své naplnění. A nejen naplnění, potřebuje taky cítit pocit přijetí. Zažít pocit, že je ještě někdo druhý, kdo tomu, co klient v dané chvíli prožívá, na 100% rozumí. Jenže, než si někdo opravdu troufne najít někoho s kým tohle probere, předchází obrovská dávka boje ega versus duše.

Chci být zpátky ředitelka

Nedávno jsem měla jednu klientku a ta mi říká: Já se chci po mateřské zase vrátit do ředitelské pozice. Mám zajímavou nabídku a nemůžu se rozhodnout. Tak se ptám, jaké jsou tam plusy a mínusy. Vlastně jsou tam dle jejího názoru samé plusy. Příjemná zkušená majitelka, práce, které rozumí, výborné peníze, příjemný tým a status marketingové ředitelky. Jediný mínus je, že: „Já to ale necítím. Něco je tam špatně a nevím co, necítím to. Ale chci to zkusit.“

V momentě, kdy máte v jakémkoliv vztahu, ať osobním či pracovním, vykřičník už na začátku uvědomte si, že ten nikdy nezmizí. Vždycky tam bude. Vaše vnitřní nastavení vám říká – sem ne, je tam něco špatně. Většinou máme potřebu si rozhodnutí, které necítíme ale přesto to chceme, racionálně vysvětlit. V hlavě nám obvykle běží něco ve smyslu: sice to necítíš, ale to zvládneš, vždyť tam vlastně není nic špatně. To důvěrně znám. Vždycky když jsem se snažila přebít intuitivní vedení racionální úvahou dopadlo to tak, že jsem to nějakou dobu zvládla, a pak jsem upadala jsem do depresí. Srdce chtělo něco jiného. A tak jsem dospěla do stavu, kde se dnes nachází moji klienti.

Jste dost. Jenom tomu musíte začít sami věřit.

Je jedno jestli je to muž nebo žena, jaké mají postavení a kolik vydělávají. Pocity bývají velmi podobné těm, které jsem prožila já. Necítila jsem se přijatá společností, necítila jsem vlastní hodnotu, protože ta byla přesně tak velká, jak velký byl můj měsíční příjem a jediný pocit, který jsem znala důvěrně byl ten, že nejsem „dost“ sama pro sebe, ani pro okolí. Prostě jsem nebyla celistvá. Hledala jsem pořád záchranu někde venku. Dokud jsem si neuvědomila, že já sama jsem ten posvátný chrám, který hledám. Pak jsem si otevřela sociální sítě, které obvykle můj stav ještě zhoršili, protože na sítích všichni ví, co se sebou, mají naleštěné fotky štěstí a já jsem prostě nevěděla, kam v životě dál. Sama jsem navštěvovala střídavě kouče a terapeuta. A pracovala na sobě. Každý den aspoň 5 minut pro sebe. Mám spoustu konkrétních metod, které s klienty využívám, vždy je ale upravuji na míru aktuálnímu stavu, ve kterém se nachází.

Jste silnější, než si myslíte

A jak to dopadlo s ředitelkou? Klientka tam nastoupila a po 5 týdnech se ukázalo, že ji práce vůbec nebaví, že popis pozice neodpovídala ani zdaleka reálné náplni práce. Místo ředitelky marketingu byla spíše uštvanou holkou pro všechno. Dala výpověď a objednala se na další sezení. „Měla jste pravdu. Jenže já teď nevím už vůbec, co chci.“ V takových případech většinu s klienty procházím celý jejich život, zejména ty nepříjemné věci. Protože tam, kde není zpracován negativní zážitek, tam se vytváří blok, který blokuje intuici vidět věci v pravém světle a důvěřovat jejímu vedení. Je to běh na dlouhou trať. Výsledky tohoto běhu jsou ale rovné vyhranému šampionátu. Pokud se vám podaří zpracovat sami sebe do stavu, kdy žijete přítomností a plně se otevřete intuici, vyhráli jste. Stačí chtít. Ráda vás na této cestě doprovodím.

Samozřejmě se při rozvíjení intuice neubráníte chybám, ale právě díky nim se naučíte svoji intuici lépe rozpoznat a důvěřovat ji. Chyby jsou vítány, protože jsou nejlepším učitelem. Jak poznáte, kdy použít rozum a kdy intuici? Pokud jsou pocity silné a jednoznačné, měla bych jich uposlechnout před rozumem. Pocitového rozhodnutí totiž málokdy litujete,  zatímco je dost pravděpodobné, že budete litovat rozhodnutí proti svým pocitům. A nezapomeňte, jste silnější, než si myslíte!

Chci vědět víc o terapii