Dnes jsem uběhla 10 kilometrů a zase jsem se pokusila během běhu, kdy se maximálně soustředím na svůj tep a rytmus, spojit sama se sebou. Je to okamžik, kdy se bez ohledu na to, že mám vyšší tep než normálně, ve mně všechno ztiší a zastaví, a zatímco míjím krajinu, běžím po proudu řeky, život kolem plyne dál. Musím přiznat, že je to umění a že se ho už pár let učím, ale vždycky, když se mi podaří na pár minut během běžného dne vypnout a spojit se s vnitřním zdrojem, nabije mi to baterky minimálně na den dalšího plnohodnotného fungování.

Hodně lidí hledá vnitřní klid někde venku. Z osobní zkušenosti můžu říct, že se první musíte obrátit sami k sobě. Všechna přesvědčení a pochybnosti, že nevíte jak, musíte zahodit. Ticho je od toho, abyste zklidnili mysl a vnímali vše, co přichází a odchází. Ač se to nezdá, ticho může být také odpovědí na vaše otázky, proto je nutné se občas pokusit tohoto spojení docílit a naslouchat jen svému nitru.

Ve spojení se svým zdrojem pracujete pouze se svou energií. Necháváte sebou volně proudit veškeré emoce a myšlenky a soustředíte se pouze na svůj dech. Nádech, výdech. Nic víc, nic míň. Jestli se vám to zdá těžké, možná před sebou máte ještě cestu, kdy nad tím bude napřed chvíli přemýšlet, pak si hledat různé styly rituálů, jak docílit úplného klidu a jednou, až dozraje čas, se vám to jentak z ničeho nic povede. Třeba po cestě do práce, někde v parku s výhledem na divokou řeku a nebo třeba při čekání ve frontě... Ale nikdy to nevzdávejte. Vnitřní klid je ve výkonnostní době téměř nutný stav proto, jak neztratit sám sebe. I ticho totiž může být odpověď.   

A nezapomeňte na důležitý fakt. Pokud se vám zdá, že musíte ve jménu svého šťastnějšího života něco změnit, tak se vám to nezdá. Na začátek se o tom zkuste pobavit se svým zdrojem.