První naťuknutí, kdy jsem si uvědomila, že se v naší společnosti něco opomíjeného děje, bylo pár let zpátky poselství šéfredaktora Forbesu Petra Šimůnka, který tenkrát vyslovil přání, aby i úspěšné ženy zůstaly ženami. Tenkrát jsem to pochopila tak na půl. Pár let uběhlo a najednou to vnímám stejně.  

Asi rok po té jsem fotila portréty s profesionálním fotografem a on mi říká: „Chci zachytit tvou něžnost, ale nějak ji v tom tvém výrazu nemůžu najít.“ Tenkrát jsem nepochopila, co se mi snaží říct. Byly to fotky pro média, něžnost jsem nechtěla a možná ani neuměla vyzařovat. Odmítla jsem tehdy sama sebe. Odmítla jsem pocit, že můžu být i v byznyse ženou. Nejlépe bych to vyjádřila větou: Nevím, co po mě chceš, prostě mě vyfoť a jdeme dál.

Před pár týdny jsem četla článek, kde se jedna z účastnic konference opřela do pořadatele, že bylo na pódiu málo přednášejících - žen a až příliš tvrdě prosazovala změnu tohoto faktu pro příští konání. Jsou obory, kde to jde, a obory, kde to nejde, aby byl dostatek žen na pódiu. Nemyslím si, že pořadatel by v tomto směru dělal něco naschvál.

Mé poznání kam se společnost v tomto ohledu ubírá, pokračovalo pozváním na jednu nejmenovanou akci, kde se podle žebříčku hodnotí úspěch českých žen. V sále plných inspirativních dam jsem pozorovala, které ženy jsou skutečně ženy a které jsou spíše muži. Pak přišlo vyhlášení jednotlivých kategorií. Když se zamyslím nad vítězkami, k jakým ženám nás anketa vede, abychom vzhlíželi, je mi z toho trochu smutno. Přesto, že mě spousta lidí řadí mezi jedny z nich, nikdy za úspěch nebudu považovat to, že mám několik firem a doma tři děti a manžela, na které přirozeně díky podnikání nemám čas. Žebříček neodsuzuji, jenom si myslím, že by se měla rozšířit i o ženy, které jsou skvělé manželky, matky a především skutečné nositelky ženské energie v pravém smyslu. Třeba kategorie „Inspirace“ by nebyla špatná. Jak by se tato kategorie mohla hodnotit, nechám na vaši fantazii.

Na příkladech jste nejspíš pochopili, kam směřuji. Navádím ženy k myšlence, aby si uvědomily, že smyslem ženství není být paní dokonalou. Vystresovanou ženou, která má své vlastní podnikání, běhá 5x týdně, má zvětšené prsa, tisíce sledujících na Instagramu, a dělá pořád všechno proto, aby byla vnímaná, že je „dost“.  Že ona pomyslná dokonalost je vlastně o tom, být nedokonalá a být v s tím ve vnitřní rovnováze.

Pokud jste v rovnováze a chápete podstatu svého ženství, můžete dávat muži sílu, aby se pomocí ní mohl rozvíjet, cítit se stabilně a jistě. Jak? Být pro muže láskou a přijmout ho takový, jaký je. Bez toho, že doufáte, že se změní. Charakter se nemění, ale jeho postoj a přístup k životu se může změnit, a to hlavně díky vám. Vy jste jeho sílou. Sílou, kterou v sobě jako ženy nosíme. A měli bychom být schopny tuto sílu využít pro to, aby muž měl naši podporu a jistotu. Bez soupeření. Žena, která bojuje s mužem a chce být nad ním, nepochopila, že muž ji bere jako muže a v případném boji ji zabije.

Ale abych nemluvila jen k ženám. I u mužů je potřeba, aby si uvědomili, že silné ženy není potřeba se bát, pokud sílu správně využívá. Někteří muži mají sklony si plést éterické jemné bytosti s ženami, které jim to potřebné dají. Takové ženy mají málokdy vlastní rovnováhu. Hledají štěstí všude jinde, jen ne v sobě, a proto pak vztah nemůže fungovat šťastně. Žena napřed musí pochopit svou podstatu, najít vnitřní sílu a pak tím může teprve obohatit muže a vytvořit mu tak zázemí, aby se mohl otevřít a mohl být naprosto autentický.  A to žádná éterická bytost odpojená od reality nezvládne. Nicméně tím nechci nikoho kategorizovat. Sdílím pouze mnou poznanou skutečnost, kterou jsem objevila až ve 33 letech. Lepší než nikdy, ale k některým věcem člověk musí dozrát. I třeba za bolavého procesu.  

Za moje objevení a nalezením ženské podstaty stojí celá řada mých přátel - mužů i žen, kteří mají trpělivost mi věci vysvětlovat, udělují mi lekce a hlavně díky nim tvořím. Tvořím si šťastný život. A ten nikdy nebude o počtu materiálních úspěchů a dokonalosti. Bude o životu v lásce a pokoře sama k sobě, kterou budu natolik ukotvená, abych mohla posílit, podpořit a milovat svého muže. O tom, jak se dostat do rovnováhy sama v sobě zase příště.

Pokud jste dočetli článek dokonce a znáte mě osobně, asi vás napadá: Tohle nemůže být ta Simona, kterou znám. Je to přesně ta Simona, kterou znáte. Pořád s chutí a energií podnikat a tvořit nové věci, ale také životem navedena k tomu, aby své poznání o životě v kombinaci s darem psát o hlubších věcech, obohatila třeba byť jen jeden lidský životní příběh...