Naše touhy budou tedy brzy umělé. Vytvořené na míru podle dat, algoritmů a rozhodnutím někoho jiného. Chytré zařízení vás budou natolik znát, že si nebudete muset ani přát. Touha vám bude splněna dřív, než na ni pomyslíte. Jenže jak v tomhle zůstat sám sebou?

Často mi to říkají zejména ženy: „Vy jste taková sama sebou. To já neumím.“ Umíte. Vy všichni to umíte. Jen vás to nikdo nenaučil. Od školních let se učíme na svět dívat směrem ven. Nikdo nás nenaučil otočit se dovnitř. Do naší skutečné podstaty neovlivněné vnějším světem. Umět pracovat s prožitkovou rovinou, tedy s jazykem naší duše. Jeden můj kamarád to shrnul slovy: „My jsme byli vychováni otočit se směrem ven a ty nám říkáš, abychom se otočili dovnitř. Jak jako?“

Kde vznikají naše touhy?

Ať si to chcete přiznat či nikoliv, v každém z nás je něco, co můžeme nazvat spirituální rovinou. Oblast, kde se ukládá vše prožité. Je to místo v naší hlavě, někde mezi prožitkem a nevědomím. Z každého nevědomí pak vzniká idea, která se následně mění v myšlenku a dostává se do úrovně vědomí. Podle psychologických výzkumů jen 5% života ovlivňuje naše vědomí. 95% rozhodnutí v životě děláme na základě prožitků, které jsme se naučili někde venku, prožili je a uložili je do nevědomí. 

Mozek jako počítač

Pokud s tím ale nijak nepracujete, máte pořád stejné vzorce chování. Hlava funguje jako počítač. Vyhledá program, který danou situaci zná a napasuje na ni prožitek a vy zareagujete stejně, jako jste zareagovali tenkrát. Máte to jednoduše uložené v nevědomí. Vaše duše se s vámi snaží komunikovat tak, že vám posílá do života situace a lidi, kteří vám nezpracované věci z nevědomí zrcadlí. Jenže zeptejte se sami sebe: Zdá se mi, že musím v životě udělat něco jinak, abych byl šťastnější? Pokud jste si odpověděli, že ano, tak se vám to nezdá. Někde je něco, co vás nenaplňuje, ubíjí nebo brzdí. Nějaký starý program, který je potřeba vyhodit ze systému. O tom, jak se sebou aktivně pracovat, jsem sdílela tipy ve svých předchozích článcích: Psychospirituální krize, Rovnováha duše, Kouzlo silných žen, Prazdroj bez energie.  

Sim, musíš se změnit

Nedávno jsem to zažila na vlastní kůži. Jeden můj kolega mi říká: „Sim, musíš se změnit. Tohle, tohle a tohle mi vadí. Tak mu říkám: Díky za zpětnou vazbu, zamyslím se nad tím. Jo, a víš, že ty děláš to stejný?  To, co mi říkáš, máš ty sám v sobě srovnané? A jsi v tom šťastnej?“ Odpověděl, že ano. Jenže oči a překvapený výraz ho prozradily. Zrcadlila jsem mu něco, co vadí jeho nevědomí. Něco hluboce uloženého a nezpracovaného. Člověk to ale na vědomé úrovni ani nemusí vědět. Prostě se mu to zobrazí a on neví, proč mu to vadí. K tomu, abyste se dostali sami do sebe slouží různé terapeutické techniky a meditace.  

Vzala jsem si to, co po mě ten dotyčný chtěl k srdci (a musím uznat, že měl pravdu), ale nemám dobrý pocit z toho, jak ve mě viděl sám sebe a z tónu hlasu jsem poznala, jak je v tom ukrytá nezpracovaná bolest, kterou se snaží přebít svou silou. Naše racionální myšlení by nám řeklo, že je to jeho problém. Ve skutečnosti, ale musíme změnit postoj my. My se potřebujeme osvobodit, aby se nás to nijak nedotýkalo. Dokud se to nezmění u nás, budeme si to zrcadlit dál. Když je v nějakém vztahu mínus a nepracujete na něm, vždycky tam to mínus bude. V partnerském, kamarádském i pracovním vztahu. Jde o to, abyste si daný blok rozpustili sami v sobě. Jak poznat, že se vám to povedlo? Když vám někdo potom řekne něco, co se vám nelíbí, vůbec se vás to nedotkne. Jste sami se sebou v takové harmonii, že to prostě přejdete. Ne s arogantním přístupem "mě to nezajímá", ale s láskou. Prostě si řeknete, že bolest, obviňování, připomínky nebo nenávist vůči vám je toho člověka, ne vaše.  

Uměle šťastná

Raketově nám stoupá předpis antidepresiv. Lidé se přestávají bát jít k doktorovi a nechat si “pilulky umělého štěstí” předepsat. V nejhorších stavech vám mohou skutečně pomoci, jenže vaším osobním zájmem by mělo být se do tohoto extrémního stavu ani nedostat. Umět sám sobě naordinovat preventivní program a chránit také své psychické zdraví. Pečovat o svou duši, být sám k sobě laskavý a milovat se. Jen pokud milujete sami sebe, dokážete prožívat život v plném síle, rovnováze a vášni. Je to dlouhá cesta. V podstatě celoživotní. Mě to trvalo tři roky a zdaleka nejsem ještě tam, kde by chtěla být, ale pracuju na tom. Každý den jsem udělala něco pro své štěstí a harmonii. Bez pilulek. A rozhodně to nebylo jednoduché. Přála bych každému tenhle pocit hojnosti a štěstí duše poznat.

Chcete si popovídat?

Dělejte víc věcí, které milujete. A hlavně, ať máte peněz kolik chcete a postavení jaké chcete, nikdy nepřestávejte tvořit. Cokoliv, co vás baví a nebo si o tom můžete popovídat se mnou. Nově mám kapacitu na 4-5 lidí na pravidelný koučing vaší duše. Můžeme probrat syndrom vyhoření, sebehodnotu, sebelásku, nastavení priorit nebo třeba si můžeme povídat o konkrétních technikách, které vás povedou k většímu vnitřnímu klidu a rovnováze. Více informací zde.