MENU

Simona Zábržová

Úvodní strana » Blog » Proč je dobře, že život někdy bolí?

Proč je dobře, že život někdy bolí?

Myslím, že každý tuto situaci někdy v životě zažil. Musel odejít od něčeho, do čeho vkládal naděje, energii, srdce, vášeň a představu o naplněné budoucnosti.

Byli jsme tím pohlcení, věřili, že nám to přinese šťastné chvíle, a pak jsme jednoho dne zjistili, že nás tato situace dlouhodobě vyčerpává, ubližuje nám i pouhá myšlenka na ni a pocit vnitřního štěstí se nedostavuje. Celá situace nám víc bere než dává. A tak to začne bolet. Naše sebehodnota klesá na nulu, dostaví se pochybnosti o sobě samém, prohlubuje se pocit vnitřní prázdnoty a pocit smyslu života se s každou další minutou vytrácí. 

Přemítáme nad celou situací, analyzujeme ji ze všech směrů. Několik dnů, týdnů, možná i měsíců jsme v emoční bolesti, z které neumíme odejít. Jako bychom byli závislí na energii dané situace a nemohli se od ní odtrhnout. Srdce nám už dávno říkalo “běž pryč”, ale my jsme to nechtěli slyšet. Naše mysl nás opakovaně přesvědčovala, abychom setrvali. Vždyť jsme toho přece už tolik zažili a vydrželi! Nechce se nám nic měnit a už vůbec ne úplně opouštět. Lpíme na tom a stále doufáme. 

Doufáme, že zase vysvitne slunce. Jenže sluneční záře jakoby si dala několikaměsíční dovolenou, a naše emoce se tak vaří ve vlastní šťávě. K tomu se přidají pochyby o budoucnosti, o smyslu všeho, co děláme, sem tam se dostaví dokonce zdravotní problémy a různé fyziologické projevy pramenící z dlouhodobého emočně nevybalancovaného a začarovaného kruhu. 

K čemu je tohle všechno dobré? Proč jsou bolest a pocit ztráty sám sebe občas nutné? Dala jsem dohromady několik ukázek, kdy to, že trpíme, nemusí být špatně. Teď vás nejspíš napadne: To je divné, být vděčný za bolest?! V následujících řádcích se pokusím vysvětlit, proč je bolest v životě důležitá. 

Emoční bolest nás učí hned několik důležitých aspektů života: 

  • uvědomujeme si díky ní svou pravou podstatu,
  • aktivujeme všechny své síly, které jsme ani nevěděli, že máme, 
  • naše důvěra v sebe sama je prověřena na maximum,
  • sebeláska a sebehodnota jsou v extrémním bodě,
  • poznáváme širokou škálu všech emocí a tím i sami sebe,
  • vnímáme dualitu života a emoce nás nutí cítit chuť života každou sekundu.

Až si projdeme celou bolestí na pomyslný kraj vlastních sil, dostaneme se do fáze odevzdanosti. Většinou je to schované pod větami: “Už je mi jedno, co se bude dít. Je mi celá ta situace ukradená. Už jen chci, aby to skončilo.” V tuto chvíli se naše ego vzdává veškeré kontroly nad naším životem. Odevzdáváme se našemu vyššímu vedení a doufáme, že se nad námi smiluje, zavře dveře nad minulostí a my konečně pochopíme, jak jsme si sami ubližovali, přehlíželi varovné signály, dobrovolně snižovali svoje kvality a nechávali se neustále omezovat, protože jsem přece zvyklí něco snést.  Celou dobu jsme se drželi něčeho, co jsme v našich iluzích považovali za svou stabilitu. Až to byla taková bolest, že se to nedalo vydržet. Rozhodli jsme se tuto situaci opustit. 

DOST. Odcházíme od něčeho, co nás naplňovalo i bolelo, ale v tuhle chvíli vím, že abych zachránil sám sebe musím odejít a dát se zpět do rovnováhy. V čem je to pozitivní? 

Posilníme a upevníme vztah sami se sebou. Uvědomíme si, jaké pestré emoce jsme prožili. Hluboce jsme se sebe-poznali. Poznali jsme, že máme víc sil, než jsme si mysleli. Pochopili jsme velký kus své vlastní identity. Cítili jsme život na plné pecky. Žili jsme v situaci, která nás nabíjela i vybíjela zároveň, teď už víme, že hledáme hlavně vnitřní klid a harmonii.  Časem také obvykle zjistíme, že naše myšlenky byly ten největší nepřítel. Že jsme příliš poslouchali naši mysl a pramálo naše srdce. A teď je čas se zase vybalancovat, vrátit sebehodnotu na své místo a myslet pozitivně.

Byla to jen zkouška. Každá zkouška, byť jakkoliv bolestivá, je dar. Všechno, co prožíváme je dar, protože cítíme život ve všech jeho polohách, barvách, esencích a chutích. Ten důležitý životní krok, ale musíte udělat vy sami. Nikdo jiný to za vás neudělá. Vy sami jste tvůrce své každodenní reality. A že se vám nelíbí? Kdo jiný ji může změnit než vy? Převezměte tedy zodpovědnost za svůj život a změňte všechno, co se vám nelíbí. Hned teď. Vzdejte se závislých a nezdravých vztahů, pusťte se všeho, co vám již neslouží a pěstujte zdravou sebelásku. Postupně naplňte svůj pohár lásky, abyste ho mohli znovu nabídnout dál. A to nejlepší zjištění na závěr: I ten nejhorší den má jen 24 hodin.  Přeji hodně sil a harmonie. Protože přesně to si zasloužíte.  

S láskou,

Simona

AUTORKA ČLÁNKU

Věnuji se byznysu v České republice přes čtrnáct let. Na svém webu publikuji unikátní články, kde propojuji své zkušenosti z obchodu, marketingu, retailu, ecommerce, psychologie, filozofie a leadershipu.

více informací o mně