MENU

Simona Zábržová

Úvodní strana » Blog » Hladomor duše

Hladomor duše

Vnímám v naší společnosti určitou dlouhodobou vyprahlost. Chybí nám ucelená vize kolektivního vědomí, která by naši budoucnost zbavila strachu. Realita společnosti, která by se z negativních nízkoenergetických vibrací přesunula do úsměvu, vnitřního klidu a pocitu naplnění. Prosté radosti z bytí. 

Místo toho zažíváme hlad po pozitivní energii. A nejen obyčejný hlad z toho, že jsme dnes pozdě večeřeli. Zažíváme doslova hladomor. Cítíme se vyšťavení, bez nálady, bez vitamínů, podráždění, zoufalí a dlouhodobě frustrovaní. 

Letní zahrádky nám zavřeli. Přichází podzim plný deště, větrů a brzkého stmívání. A v nás vyvstává otázka: Kdy konečně dostaneme najíst? Umíráme hlady. Bojíme se. Strachy, obavy a tlaky přicházejí ze všech stran. V práci, doma, v televizi, na sociálních sítích. Kamkoliv vstoupíme, jako by se roztrhnul pytel s podivnou agresivní tekutinou, která se rozlévá všemi směry, a které se nelze vyhnout. 

Pojďme trochu hlouběji. Jediné dvě emoce, které existují jsou strach a láska. Všechno ostatní jsou jen podmnožiny těchto emocí. Strach je ovšem jednodušší vyvolat. Dá se pomocí něj lépe manipulovat, dávat omezení, brát lidem svobodu i důstojnost. Strach lidi nutí k zoufalým činům i nepredikovatelným rozhodnutím. Jenže zmíněný strach dělají lidé “tam venku”. Lidé toužící po moci. Lidé jejichž záměry nejsou čisté. Lidé milující peníze a moc. Opravdu vědomě dovolujete, aby tito lidé zasahovali do vaší svobody a duševního klidu?    

Naše kolektivní duše dostane najíst, až jí přestaneme živit našimi kolektivními strachy. Zákon Vesmíru funguje tak, že čemukoliv věnujeme energii, to roste a sílí. Ostříleného novináře Miloše Čermáka jsem se ve svém podcastu ptala, proč strach v médiích prodává. Proč ho lidi chtějí? Odpověděl, že média dělají takový obsah, jaký chceme my. 

Něco na tom je, nemyslíte? Kdyby televizi nikdo nesledoval, obsah se rychle změní. Realita naší společnosti je přesně taková, jakou ji chceme mít. Co živíme, a kam upíráme naši pozornost, to roste.  

Ano, pořád nad námi visí otazník: Kdy naše duše v klidu povečeří? Bez strachu, zda zítra bude mít ve špajzce dost těstovin na další "co kdyby" časy? 

Cestou, která může vést k hojnému stolování je, otočit se ze světa strachů a manipulací tam venku, do světa uvnitř v nás. Jak? V první řadě přijmout zodpovědnost sami za sebe. Co já osobně dělám proto, aby byla situace lepší? Píšeme zoufalé statusy se na sociálních sítích? Fotíme si selfie v rouškách? Na demonstrace za to čemu věříme, nechodíme, protože je zima? Povídáme si o tom s kamarády v hospodě? Šíříme neověřené informace? Opravdu je tohle DOST? 

Uvnitř každého z nás je úplně všechno, co potřebujeme. Obrovský skálopevný chrám a nikdy nekončící hostina těch nejvýběrovějších jídel i drinků. Ne systém, ale MY jsme zdrojem kolektivního vědomí. MY jsme svět. Postavíme-li se do naší vnitřní síly, setřepeme ze sebe strachy i tlaky okolního světa. Pokud stojíme ve své skutečné síle nezávislé na tom, co nám systém přikazuje, změní se i okolí. Lidstvo silné osobnosti, které ví, kam jdou, přirozeně následuje. Ne nadarmo se říká, chceš-li změnit svět, změň nejprve sebe. 

Jak se dostat do své vnitřní síly? Na začátek především tak, že to sami sobě dovolíte. Kolikrát jste si nahlas řekli "Dovoluji si přijmout a prožít svou skutečnou vnitřní sílu?" Jak často jste sami v sobě a nasloucháte svému vnitřnímu hlasu? Následuje přijetí a vědomé prožití všech strachů a jejich plné propuštění z našich životů. Ale o tom zase třeba příště. 

Ať lítám jakkoli příliš v oblacích, pouze poukazuji na vizi, která si (snad) zaslouží větší pozornost, než vize: zítra zavřeme, omezíme, nesmíme. Konec konců i těstoviny mají svou trvanlivost. 

AUTORKA ČLÁNKU

Věnuji se byznysu v České republice přes čtrnáct let. Na svém webu publikuji unikátní články, kde propojuji své zkušenosti z obchodu, marketingu, retailu, ecommerce, psychologie, filozofie a leadershipu.

více informací o mně