MENU

Simona Zábržová

  • Leadership pro pokročilé

    Za několik dnů mě čeká nová výzva. Výzva obří velikosti, kde budu realizovat veškeré své know-how, které jsem během své pracovní kariéry získala. K tomu se budu učit kvantum nových informací a zavádět nové procesy. Mimo to opět povedu tým lidí. Proto jsem se rozhodla utřídit si myšlenky, přečíst pár knížek, sepsat několik bodů k modernímu řízení zaměstnanců a podělit se o to s vámi. Proč? Protože když jsem viděla firmu, kterou budu řídit, řekla jsem si, že je dobrá. Jenže aby firma uspěla dlouhodobě v mezinárodním měřítku, nemůže být dobrá, musí být skvělá. A tak jsem hledala odpovědi na otázky, jak udělat z dobré firmy skvělou a jaké časté chyby lídři dobrých firem dělají. Pár postřehů jsem našla.

  • Česko-čínský detox

    Po vánočním maratonu přišlo delší volno pro relaxaci. Moje tělo má v prvních dnech volna vždy tzv. dojezd. To je čas, kdy se začne uvolňovat veškeré napětí, padá ze mě stres, chce se mi většinou několik dní jen spát a často mě bolí hlava. Po pár dnech to obvykle přejde a nastane období odpočinku, kdy se mi pomocí meditací, sportu a dalších aktivit, daří vypnout mozek a odpočívat. Protože toho bylo loňský rok v práci opravdu hodně, věděla jsem, že letos může dojezd trvat i týdny. Rozhodla jsem se proto, že se pokusím mému tělu maximálně pomoct, naberu energii a uvolním nejen fyzické, ale psychické napětí pomocí kombinace východní a západní medicíny.

  • Hyperaktivita duše

    Několikaleté působení na vedoucí pozici ve společnosti výkonu se na mě podepsalo a tak jsem potřebovala na chvíli samu sebe ztratit, abych mohla zase samu sebe najít. Chtěla jsem si přečíst knihu Vyhořelá společnost, jejíž obsah je základem tohoto článku, potřebovala jsem někam hodně daleko – třeba do Západní Afriky, kde se žije pouze ze základních hodnot, pár dní žít bez alkoholu, kofeinu, jíst jen ryby a zeleninu, sportovat, odpočívat, nechat se dobíjet divokou přírodou. A především, přestat být hyperaktivní.

  • Zákulisí úspěchu

    Letošní léto jsem si sáhla na dno svých fyzických i psychických sil. Ve firmě zrovna vrcholili přípravy na Vánoce, kolem mě poletovaly plány za statisíce a k tomu mi celá firma neuvěřitelně rychle roste pod rukama, a když za to jako šéf nesete plnou zodpovědnost, je velmi složité se s tím průběžně vyrovnávat a odfiltrovat nahromaděný stres. K tomu se přidali tři nové ecommerce projekty, které jsme bohužel v rámci digitálního rozvoje v našem oboru nemohli odsunout.

  • Priority zaměstnanců

    Měl to být běžný pracovní meeting, ale tahle schůzka byla jiná. Přijeli za mnou zástupci velké české farmaceutické společnosti ve složení – vedení, obchod a marketing.

  • Platforma realizovaných ambicí

    Často se mě lidé ptají, jak je možné, že mladá žena může úspěšně pracovat ve světě nejistot, nesplněných slibů, velké zodpovědnosti a nekompromisního vyjednávání o podmínkách, cenách, termínech, tedy jedním slovem – v businesse. Odpověď není jednoznačná, ale má jednoho jmenovatele: každý člověk přirozeně hledá lidi, kterým důvěřuje a pokud pracujete v oboru, kde můžete jejich ambice a sny posunout, pak není nic jednoduššího než jim to umožnit. Důvěra je základ jakéhokoliv vztahu, ale v rámci businessu je to samozřejmě mnohem komplexnější. Potřebujete být ekonom, filozof, psycholog a mít sympatie lidí zároveň. Všechno se prolíná se vším, ale základ toho, jak působíte na lidi, se dá naučit. Čeho se tedy při obchodní komunikaci držím?

  • Síla osobní značky

    Vytvářet důvěryhodný vlastní brand vám pomůže dosáhnout vašich budoucích cílů. Lidé obecně věří více konkrétním lidem než firmám. Chcete-li být úspěšný, vytvořit si osobní značku není jen možnost, je to nutnost.

  • Zaměstnáváte oběti nebo leadery?

    Nedávno jsem navštívila klienta na jednom z jeho rodinných penzionů. Během mé návštěvy přijal nového provozního. Čerstvě rozvedený padesátník působil zprvu jako snaživý, sympatický a nekonfliktní. Průběžně jsem ho celý víkend sledovala. Od pozdravu, stisku ruky, jak si objednává večeři, jak se chová pod tlakem, až po poněkud nevkusný humor, kdy se zeptal svého zaměstnavatele, zda je jeho nový vykořisťovatel. Po krátké době jsem měla jasnou představu, kam tohoto muže jako zaměstnance zařadit. Nezáleží na věku, vzhledu nebo dovednostech, tenhle pán se během pár hodin postavil do role oběti. Jenže může takový člověk zodpovědně provozovat penzion?