MENU

Simona Zábržová

Úvodní strana » Blog » Jak jsem hledala práci

Jak jsem hledala práci

Sim, co vlastně teď děláš? Tuhle otázku jsem od ledna letošního roku, kdy jsem skončila v Giftisimo slyšela nejmíň 222x. Spoustu lidem jsem slíbila, že zkušenost, jak hledá člověk jako já práci, sepíšu do nějaké story, tak tady je. Autentická a přímá. 

V byznyse se pohybuji přes 12 let. Prošla jsem různými pozicemi a hlavně touhami, čím chci a nechci být a až jsem si to celé kolečko vyzkoušela, počínaje au-pair ve Španělsku konče vedením několika firem, jsem zjistila, že nejlíp je mi stejně někde v horách, bez wifi, bez práce a bez vizitky, na které mám stejně CEO status, ale kafe si nejradši pořád vařím sama. No, ale to by mě dlouho nebavilo, takže pojďme dál.

Jsem volná. Co teď?

Přemýšlela jsem nad různými kombinacemi. Začala jsem variantou, že si seženu práci na půl úvazku a k tomu budu dělat něco vlastního, kde si budu jen tak „hrát“, což jsem si v té době myslela, že jsou třeba marketingové konzultace projektů nebo natáčení vlastního pořadu. Jenže jak to tak bývá, vy si něco vymyslíte a život vás stejně zavede jinam a většinou vám ukáže ještě lepší řešení. (pozn. autorky: Prosímtě, tuhle větu si pamatuj, Sim, jo? Ne, že to zase napíšeš do článku a sama na to zapomeneš!)

Hned po mé výpovědi jsem si změnila status na všech sociálních sítích, řekla jsem pár známých o svém konci a o touze mít chvilku volno, a v podstatě hned začal kolotoč nových možností. Na trhu práce je extrémní nedostatek lidí, takže jsem kolotoč čekala, ale že to bude až taková divoká jízda, to ne. Přestože, že jsem byla potěšená, že mi chodí víceméně relevantní nabídky a je opravdu z čeho vybírat, byla jsem zároveň z některých firem doslova vyděšená.

Hladový trh

Když přijdete do korporace, kde na pozici šéfa marketingu hledají člověka přes půl roku, s platem 100 tisíc, moderními kancelářemi, vizí „všemu jsme otevření“, co rozhodně nečekáte je obsahové sdělení uvítací věty: „Dobrý den, co můžeme udělat pro to, abyste k nám chtěla?“ Asi to na někoho působí dobře, ale na mě to působí dost zoufale, vždyť mě nenechali ještě pomalu ani pozdravit a už ví, že si máme vzájemně co nabídnout?! Sebeúcta se tomu říká. I to v případě, že jednáte za firmu.

Chápu, že trh je hladový, ale pokud něco chcete „z hladu a ne z vzájemné vášně“, v momentně, kdy se korporace nasytí a zaplácne pocit hladu, dříve či později k vám změní přístup a stanete se pro ně běžným pořadovým číslem. Když si vybíráte zaměstnavatele z vášně a v ideálním případě oboustranné, máte šanci, že pracovní náboj a vzájemná chemie, která obvykle končí skvělými výsledky, vydrží podstatně déle. Ale to je samozřejmě jen moje zkušenost. Takže můj první pohovor skončil slovy: Ne, děkuji.

Dva měsíce na běžnou manažerskou pozici?

Mezitím jsem poměrně dlouho rozhlížela po pracovním trhu a nevycházela z údivu. Lidi chybí, ale když se má reálně řešit termín pohovoru a zpětná vazba, můžete čekat i měsíc. Chápu to u pozic CEO a u pozice ve středně velkých firmách, ale v běžné menší firmě odmítám čekat na hodinový pohovor 3 týdny a další dva týdny, aby mi dali vědět, že máme přijít za dva týdny na další kolo. To jako vážně? Ne, na běžnou pozici s mou praxí počkám jenom na to, co opravdu stojí za to, a tam jsou kritéria hodně přísná.

Kdy i dva měsíce počkám?

Musí to být firma, která má vizi, s kterou se ztotožňuji, má aspoň jednoho leadera, od kterého se mohu učit, je principiálně postavená na důvěře a férovosti, musí mít alespoň jednoho chlapa, který má koule a když budu potřebovat něco řešit, bude se mnou komunikovat a ne se ukrývat za nějakým chatovacím systémem, a především firma, která má zápach, který mou mysl tak trošku provokuje a je mi příjemný. Pak jsem ochotná odpustit lokalitu, kanceláře, dojíždění a další věci, které se obvykle skrývají pod slovem "benefity".  Ano, jsem přísná, ale ano, mohu si vybírat, a tak budu. Nebudu přece pracovat někde, kde to nedává smysl.

Doporučení a sociální sítě

Za 4 měsíce mi přišlo celkem 21 nabídek, prošla jsem zhruba 8 pohovorů, někde jsem šla čistě ze zajímavosti, reálně jsem měla zájem o 3 firmy. Z toho jsem si vybrala jednu (díky headhunterce Magdě Divišové z Online People) a jsem moc spokojená. Co ale musím shrnout je fakt, že jsem se nebyla ani jednou podívat na žádném pracovním portále, všechno se dělo díky doporučení nebo statusu ON na LinkedIn. Mezitím se změnila moje vize z práce na půl úvazku zase na celý úvazek, poskládala jsem si podle toho life balance a nastavila si to v hlavě tak, abych byla spokojená. A o tom to je, že?

Závěrem...

Klíčová je sebehodnota a zdravé sebevědomí. Vědět, co si můžete dovolit, co můžete nabídnout, kde jsou hranice tenkého ledu a nebát se jí pokoušet. A hlavně dělat to, co se vás opravdu baví a kde vám to dává smysl a nebát se žádné změny, život vás v tom nenechá. 

AUTORKA ČLÁNKU

Věnuji se byznysu v České republice přes dvanáct let. Na svém webu publikuji unikátní články, kde propojuji své zkušenosti z obchodu, marketingu, retailu, ecommerce, psychologie, filozofie a leadershipu.

více informací o mně